Jazykové verze

cz | en

Vyhledávání


pomocí Google

Kontaktní info

OU Ratměřice
Ratměřice 72
25703 Jankov
IČ: 00473481
DIČ: CZ 00473481
Jsme plátci DPH

Telefon: 317833321
Fax: 317833289
E-mail: obec@ratmerice.cz
Bankovní spojení: 31723121/0100

Úřední hodiny:
Středa a pátek
16.00 - 18.00 hod.

Starosta:
Mgr. Viktor Liška
starosta@ratmerice.cz
Telefon: 776580584

Mikroregion

Obec Ratměřice je členem svazku obcí nazvaným Mikroregion Džbány. Mikroregion je složen ze sedmi obcí a dvou měst jižní části Středočeského kraje.

www.mikroregiondzbany.cz

Titulní strana » Historie » Slavní rodáci

Slavní rodáci

Josef Vlach

Biografie

Jiří Vlach

Narozen 8.6. 1923 v Ratměřicích na Voticku v rodině řezníka a uzenáře, který byl jeho prvním učitelem v hudbě. Z dalších sedmi sourozenců jej ovlivnil hlavně bratr Václav, rovněž zdatný hudebník. K vojenskému hudebnímu útvaru není přijat pro tělesnou slabost. Později navštěvuje hudební školu Karla Svobody v Nové Pace.

1938 - přijat na pražskou konzervatoř. Zařazen do třídy Stanislava Nováka, dlouholetého koncertního mistra ČF. Po jeho smrti pokračuje u Josefa Micky a Jana Šlajse.

1941-1943 - Hraje v kvartetu s budoucími zakladateli Smetanova kvarteta: Václavem Neumannem, Lubomírem Kosteckým, Antonínem Kohoutem.

1944-1945 - Totálně nasazen, nejprve do orchestru německého divadla v Ústí nad Labem, později do továrny.

1946-1948 - Hraje v Talichově českém komorním orchestru jako zástupce koncertního mistra Jiřího Nováka, pozdějšího primária Smetanova kvarteta. Rozhodnutím Ústředního akčního výboru Národní fronty byla orchestru zakázána spolupráce s Václavem Talichem, orchestr se na to dobrovolně rozpustil.

1947 - Absolvuje konzervatoř Čajkovského houslovým koncertem (s FOK). Přijat na AMU k Jindřichu Feldovi, později k Jaroslavu Pekelskému. AMU absolvuje Brahmsovým houslovým koncertem.

1948-1949 - členem české filharmonie.

1949-1957 - člen orchestru činohry Národního divadla.

1950 - První veřejný koncert nově založeného Vlachova kvarteta.

1951 - Absolvuje AMU také jako primárius Vlachova kvarteta v Rudolfinu (Domě umělců).

1951-1954 - Práci Vlachova kvarteta značně ztěžuje základní vojenská služba jeho členů (Umělecký vojenský soubor, Armádní opera), koordinace zkouškové činnosti, personální změny u pultu violy. Kvarteto se stabilizuje v obsazení: Josef Vlach, Václav Snítil, Josef Koďousek, Viktor Moučka.

1954 - Svatba s Danuší Trellovou, kolegyní v Orchestru činohry ND. První výrazné úspěchy Vlachova kvarteta na domácí půdě.

1955 - Proslulé vítězství Vlachova kvarteta na soutěži v LiÉge (Belgie). 1. cena Avec grande Distinction (2. cena neudělena) a cena za nejlepší provedení belgické skladby. Finanční částku (80.000 franků) musel soubor odevzdat přidělenému politickému vedoucímu hned po převzetí, ještě na pódiu. Ministr kultury za to pak členy kvarteta odměnil čtyřmi aktovkami na spisy.

1957 - Vlachovo kvarteto konečně nachází existenční zakotvení jako komorní soubor Československého rozhlasu, zde nastupuje na místo Ondříčkova kvarteta. Soubor pravidelně nahrává (přes 160 titulů) a objíždí nejprestižnější podia světa. Jeho snímky jsou doceněny v reedicích na CD v 90. letech. Josef Vlach zakládá opět komorní orchestr.

1959 - Komorní orchestr poprvé veřejně vystupuje. Na Talichův návrh přijímá název Český komorní orchestr. Brzy následují pozvání na nejvýznamnější festivaly (Osaka, Salcburk atd.). Spolupracuje s významnými sólisty (Josef Suk, Henryk Szeryng, Leonid Kogan, Ivan Moravec, Jan Panenka a další). Nahrává pro Supraphon.

1963 - Poprvé diriguje Českou filharmonii.

1969 - Zahajuje pravidelnou spolupráci s Východočeským komorním orchestrem Pardubice (dnes Komorní filharmonie Pardubice).

1973 - Docentem na Akademii múzických umění v Praze.

1975 - Vlachovo kvarteto ukončilo činnost.

1980 - Začíná systematická spolupráce se Sukovým komorním orchestrem, v němž přebírá funkci uměleckého vedoucího.

17. října 1988 umírá ve Švédsku, které se mu stalo druhou vlastí. Zde pravidelně koncertoval s místními orchestry a učil.

Josef Vlach je pochován na místním hřbitově v Ratměřicích.

Myšlenky JOSEFA VLACHA

Když jsme doma drželi tak zvanou černou hodinku, představoval jsem si, že bych při tom chtěl hrát takovou tichou hudbu jako v rozhlase. To jsem vlastně v duchu zakládal kvarteto. Pokaždé mě lákala pravá hudba, poctivě hraná z plna srdce, detailně propracovaná, bez studené rutiny. Rozhodl jsem se, že se o něco takového pokusím.

To, co Talicha odlišovalo od dirigentů, s nimiž jsem se do té doby setkal, byl vzácný dar spojit tvrdou profesionální práci s opravdovou radostí z tvoření muziky. Jeho zkoušky byly naplněny napětím, nenapodobitelnou silou osobnosti, jež si získala bezpodmínečnou oddanost moji i celého kolektivu. On mi pomohl k radosti z hudby.

Chtěli jsme založit komorní orchestr. A založili jsme ho roku 1957. Pracovali jsme a zkoušeli rok a půl a hráči za první koncert dostali 250,- Kčs. Nikdy jsme nedostali ani korunu stipendia, neměli jsme vlastní zkušebnu. Zkoušeli jsme po školách, v divadle v Karlíně i ve vinárně. A když za námi přišel Herbert von Karajan po koncertě v Salcburku (mimochodem vysílal se pro 170 rozhlasových stanic), vyptával se, kolik zkoušek máme na koncert a tak. A v Osace v roce 1960 na festivalu americký kritik shodně s jinými prohlásil, že jsme nejlepší komorní orchestr na světě, říkali jsme si, to není pravda, to nemůže být pravda, protože doma by to přece poznali a nebyli bychom tak ignorováni.

Já si myslím, že je důležité, aby se člověk vyvíjel po povahové stránce, aby měl nějakou denní korekci své povahy, aby neustále pěstoval svůj charakter. Já si nedovedu představit, že by člověk, který má příliš velká charakterová manka, mohl třeba hrát Beethovena. To je prubířský kámen nejen hudebních, ale i lidských hodnot. Já věřím, že člověk, který bude na výši povahově a charakterově, že bude mít větší úspěch při studiu hudebních děl. Člověk může něco nalhávat, namlouvat, pak stačí pár tónů - a člověk na sebe prozradí všecko. A nejen u Beethovena, vemte třeba i Smetanu nebo Dvořáka. Oni dali veškerou svou lásku do hudby. A když člověk skutečně nemá k tomu nějaký vztah, tak může zahrát technicky dobře, intonačně i rytmicky, ale nakonec tam vždycky něco schází.

Kvartetní hudbu považuju za něco nejvyššího. To není jenom hudba, je to v kvartetu vzájemná rozprava těch umělců. Když se to daří, když je to dobře nastudované, je to taková zvláštní, posvěcená radost.

Hudba je hodnota srdce, lásky a přátelství. Josef Vlach

Zdroj: www.muzikus.cz